Nic mě tam už nemohlo překvapit. Alambicu, závidím ti, že jsi tak blízko. Nemůžu se odhodlat o Paříži napsat, protože to se musí vidět. Žádné smradlavé metro. Naštěstí, když je člověk připravený na všechno, je pak všechno asi lepší, než ve skutečnosti je. Metro neočekávaně čisté a strašně přehledné - nasedla jsem u Vítězného oblouku a jela asi pět stanic do Quatritemps, kam mě poslala Tigra a pak pět stanic zpátky Jediné, co jsem neviděla - Champs elysées - měli jsme vkuse asi 4 hodiny čistého času - místo kobky Napoleona - jsem to vzala na nákupy do obchodáku na periferii. Věřila jsem průvodci, že tam Napoleon leží v sedmi do sebe zavřených rakvích - netřeba se přesvědčovat na vlastní oči - ale kecám, mám v plánu tam jet ještě jednou. Nezapomenutelný zážitek byl, když mě spolucestující z autobusu přesvědčila, že ta plochá 4centimetrová dírka v automatu na jízdenky je na papírové eura a pak se tam pět minut snažila natlačit moji pětieurovku za všeobecného veselí ostatních cestujících metrem. Přikázala mi, abych ji u toho dokonce fotila, aby mohla svým příbuzným ukazovat, že se nebála sama jezdit metrem. Takže mám zdokumentovanou pětieurovku po okrajích zahnutou a narvanou do otvoru pro platební karty...Nejstarší kostel v Paříži: co tam dělala ta ženská? Stali jsme tam patnáct minut v devět ráno a ona se opírala o zeď a ani se nehla.
Eifelovka zblízka není jenom 10 milionu kilo železa, ale kdo se nad tím zamyslí, tak to musela být v té době neskutečná odvaha něco takového postavit. Prý to byla stavba většinou kritizovaná, ale je to luxusní kontrast k tomu ostatnímu. Naopak Centre Pompidou je hnusná absurdní stavba. No, snad se jim to brzo rozpadne. Fakt se mi nelíbí. Ale viděla jsem to jenom zvenku - na všechno bylo strašně málo času.
Tady jsem marně přemýšlela, kdeže je ta Eifelovka
Notre Dame - to fakt musí každý vidět. Je to ohromné - projít to a v klidu si prohlédnout musí trvat tak 2-3 hodiny. Musela jsem to stihnout za hodinu. Zažila jsem, jak se tam nějaké paní ztratila holčička. Po asi půlhodině hledání už se mi dělalo šoufl. Ta maminka v tom chrámu tak zoufale volala, že jsem si říkala, že to asi musí točit nějaký film. Ale kamery nikde. Pak jsem byla svědkem toho, jak holčičku venku na nádvoří před chrámem našla, no to nebudu popisovat, abyste si neřekli, že jsem sentimentální. Ale fakt jsem brečela. Ta holčička mohla být v tom ohromném množství lidí kdekoliv. Zažít s vlastním děckem bych to nechtěla.
Montmartre - průvodce nás neupozornil, co to bude za výšlap. Držela jsem se statečně asi na 3. místě za ním. A to pouze ze strachu, že když mi utečou, jsem fprdely, protože jsem vůbec netušila, kde nás má vlastně vyzvednout autobus. Průvodce totiž s náma jednal suverénně, jako bychom to tam všichni znali, házel názvy tak samozřejmě, že jsem se styděla dát najevo,. že nevím o co kráčí (pak jsem zjistila, že samozřejmě valná část osazenstva taky). Tam jsem měla 3 hodiny volno a všechno to prolezla. To se mi líbilo moc.
Tohoto chlapečka jsem určitě viděla hrát v nějakém fr. filmu
Zvenku mě zklamal Moulin Rouge - takové české kolotoče v hnusné čtvrti. Ale venku fronta, tak uvnitř asi zážitek. To nevím.
Pořád jsem si chtěla dát tu cibulačku - víte jak po ní strašně toužím? Ale 8 euro se mi zdálo za polévku moc. Pak jsem děsně litovala. Jak jsme totiž utíkali k dalším "atrakcím", tak jsem čuměla venku v barech sedícím do talířů a ta cibulačka vypadala úžasně - pořádný kotel polévky zapečené se sýrem a bagetama - to příště musím mít (ale fakt je ten, že jsem po druhé dávce antibiotik v autobuse tam chytla takový průjem, že jsem žrala jen suché bagety - taky mojich prvních 20 euro jsem utratila za imodium, něco na bolení břicha a vzápětí asi 10 minut jsem se do lékárny vrátila pro magnesium, poněvadž mě chytly křeče do obou lýtek. Hezký mladý lékárník měl pochopení pro českou feťačku).
Ve Versailes se to nedá za 5 hodin stihnou všechno. Vnitřek jsem prolezla, zahrady jsem nestihla. Ale na chvilku jsem vběhla do centra města a s úžasem čuměla, co se tam děje na tržnici. Taky zážitek. Pro mě teda největší v hale s rybama a jinýma mořskýma živočichama. Jako milovník ryb bych si tam děsně užívala. Vonělo to tam mořem. Koupila jsem si na trhu dvě hlavičky česneku. Ten teda je! A jedna čeká na zasazení. Není už pozdě?
A katedrála v Remeši. V noci na zpáteční cestě.
