Po více než 20-ti letech jsme vyrazili na Zemplínskou Šíravu. Byla jsem tam jako holka s našima,pamatuji si louky plné stanů, spalo se i v kopci, člověk v noci ve stanu sjížděl dolu ...Všude plno, rachot...Dukla-tam si pamatuji taky hodně,vybavuji si, že jsme do nějakých tanků lezli, byli otevřené...Hrad ve Spišši-šílené vedro, dlouhá cesta nahoru, nahoře krásný rozhled... Minulý rok jsem si to se sestrou zopakovala, ale se svou rodinou.
Pocity byly různé, Šírava prázdná, večer v restauracích pár hostů ( o jak nám chyběly ty večeře na Lefkádě, kde to žilo), hotely prázdné, rozbité, vybrakované.
Takže ano, jsem ráda, že jsem to po těch 23-ti letech viděla, ale bylo to smutné, i když počasí vyšlo, i když jsme jezdili na výlety, i když jsme pracně sehnali někoho, kdo nám půjčil kola....