Tak ani nevím jestli bych měla napsat moji zkušenost ale…asi jsem ještě ve svém věku pěkně naivní. V pátek jsem se vrátila z Djerby, kde jsem byla tentokrát pouze s kamarádkou a předtím-před čtyřmi měsíci s dětmi a mojí maminkou. Seznámila jsem se tám s cowbojem, který neustále vozil mé děti na koni. Nebyl nijak dotěrný, ani vlezlý, vždy jsme si jen hezky povídali. Nedalo mi to a vrátila jsem se tam. Druhý den po mém příjezdu, jsem mu napsala, že jsem na Djerbě (nevěděl, že přijedu) a ještě během dopoledne přijel na koni a čekal na mě před hotelem. Jeli jsme se projet a povídali a povídali a domluvili jsme se na večer. Večer jsem se hodila pořádně do parády, vzala své nejlepší spodní prádlo a nejkrásnější šaty, jaké mám. On přijel taxíkem a odjeli jsme kamsi….poté jsme museli vystoupit, protože to byl takový terén, kam by se žádné auto nedostalo. Netušila jsem, že budou následovat ještě tak 4km k němu domu, ale co láska nadělá..Nebudu lhát, že jsem neměla strach, přeci jen-člověk kterého jsem moc neznala a zkraje přesně plno temných uliček a domečků a později nic…..Došli jsme na nějaké místo, kde bylo plno koní a psů….šnůra od palmy k palmě a na té byly přehozené matrace a deky.Můj společník vzal matraci a deku a odnesl pod palmu. V té chvili mi bylo jasno, že žádné obydlí, žádná postel….až do rána jsme spali venku na matraci na písku. Ještě, že jsem neviděla už hned večer tu „čistou deku a matraci“, byla bych asi ještě ve větším šoku než ráno.Na moji otázku, kde bydlí mi jasně odpověděl, že tady:) Nepatřím mezi nějaké fiflenky, ale nebylo to pro mě jednoduché, nechtěla jsem ho opustit, jen kvůli tomu, že je asi víc než chudý a tak jsem tam strávila ještě několik dalších dní a nocí a vždy každé ráno se těšila na moji kamarádku, která byla na hotelu, abych se vykoupala a najedla. Jednoho rána se mi stalo, že můj přítel měl tak velkou horečku, že už se ani nepostavil na nohy a nevnímal, co mu říkám. Šla jsem tedy sama saharou a nasbírala pár kamenů na divoké psy, které se tam všude toulali. Cesta do hotelu mi trvala hodinku a půl. Vykoupala jsem se převlékla, šla do lékárny pro léky a znovu absolvovala cestu zpět. Jenže, najděte tu správnou palmu
!!Tak jsem se úplně ztratila, ve vedru a ještě mě celou dobu pronásledoval nějaký muž a kdykoli jsem se otočila, tak se schoval za stromy, zeď, ale věděl, že o něm vím..Po chvilce se z druhé strany objevilo auto a v něm byl jiný muž, který mi říkal, ať raději nastoupím, že mě někdo sleduje a že to pro mě může být hodně nebezpečné. Nenastoupila jsem, muž odjel a já tam ještě další půl hodinku bloudila a šlápla na nějakou rostlinu a ta mi rozřízla nohu a já hodně krvácela, byla jsem úplně hotová. Za chvilku se zase vynořilo to samé auto, ale už tam byla i paní, která mluvila velice dobře francouzky a říkala, že mají agenturu, co pomáhá cizincům a že je to tu opravdu hodně nebezpečné. Měla jsem tedy na výběr, buď nasednout nebo si nechat ublížit tím druhým mužem.Nasedla jsem do auto-dovezli mě v pořádku před hotel a rozloučili se. Večer jsem se konečně dovolala mému příteli a vyprávěla jsem mu, co všechno jsem kvůli jeho práškům zažila. Poprosil mě, jestli bych nepřišla ještě jednou a nedonesla mu prášky. Už bylo pozdě odpoledne, ale nebyla tma. A co hloupá zamilovaná ženská udělá, znovu tedy se vydá na cestu. Slíbil, že bude na hlavní ulici a počká na mě. Žádný taxík v dohlednu a tak jsem šlapala hezky pěšky, no co je to po 10km procházce saharou. Jenže, opět-zcela náhodně mi zastavilo to samé auto s tím samým mužem-nasedla jsem, již bez obav. Škoda, že neumím anglicky, byl moc milý a opravdu mi hodně pomohl. Vezl mě tedy ještě nějaký kus a když jsem viděla svého nemocného přítele, zastavil a já myslela, že mu dám tašku s léky a jídlem a odjedu zpět k hotelu. Zpletla jsem se, hned mi řekl ať koukám vystoupit z auta a nechám odjet toho druhého.Udělala jsem to, rozloučila jsem se, poděkovala a šla se svým přítelem. Jenže neuběhlo ani 5minut a ten druhý se vrátil, zeptat se jestli si myslím, že budu v pořádku?! To neměl dělat. Můj přítel ho vytáhl z auta a jednu mu pěkně vrazil, v životě jsem neviděla takovou zlobu v jeho očích. Bylo mi to moc líto a nechápala jsem. Na svoji otázku proč? Jsem dostala jasnou odpověď, že jsem hloupá a ani nevím, ke komu si sednu do auta. Tunisani mají bílo-černé spz a tahle patří Alžířanům, kteří prý dělají jen samé problémy (drogy, znásilňují ženy atd…).Musela jsem slíbit, že to bylo naposled. I můj telefon byl neustále pod kontrolou a když náhodou přišla sms, musela jsem ukázat, kdo ji napsal a vymazat všechna tuniská čísla. Tak jsem byla dokonala zchlazena. Když jsem odjížděla domů, přišla mi poslední sms, jak moc mě má rád a že nezapomene…nyní již nereguje.I tak končí jedna „krátká láska“ a můj do smrti nezapomenutelný zážitek.