od HaF » ned 08. bře 2009 16:47:29
Pár nocí jsem spali oblečení, připravení odvést dítě do nemocnice,jestli ta tříselná kýla vyskočí.
Aliko,neber to jako znevažování tvých trablů.Neteř tohle nedýchání prováděla i za dne. Spokojené, načančané miminko vezené hrdým dědečkem v tuzexovým kočárku. V dalším okamžiku se děd řítil zátopkovským trkyskem s miminem v náručí a tvrdil, že neteř nedýchala. Předvedla to několikrát,zkončila v nemocnici na pozorování. My se v mezičase přehrabovali v tom, co jí je a po kom to zdědila.Diagnoza zněla něco jako malá - rozmazlená. Víš, byla první mimino po hrozně dlouhý době.K dispozici babičky,dědečkové,prababičky,tetičky, toužící starat se,chovat, hýčkat.Jak to přišlo, tak to odešlo a byl nějakou dobu klid.
Pak jako ne zrovna kojenec vymyslela nový povyražení. Při jakýmkoliv ne,nebo něčem, co se nebylo podle jejího gusta začala rychle dýchat,tak rychle, že modrala zase.
Pod mou maskou havrana je labuť schovaná