Nemyslím. Myslím jen, žes poněkud zaslepen.
Já prostě tvůj názor o vlastnictví či nevlastnictví nemovitého majetku církvemi nesdílím. Mně je fuk, jestli církev onen majetek vlastnila de iure, podle mě ho vlastnila de facto. A jediný důvod, proč ho (možná - je mi to fuk) nevlastnila i de iure je skutečnost, že tomu zákony bránily.
Tento fakt respektoval i stát, když majetky církvím odebíral a zároveň na sebe smluvně vzal povinost tyto církve financovat. Proč by to jinak - obzvlášť komunisti - dělali?
Logický rozpor, na který jsem poukazoval, vycházel z citací, které mu předcházely:
Ivan-1 píše:GeneHawkins píše:Ivan-1 píše:GeneHawkins píše:Ivan-1 píše:GeneHawkins píše:Je možné, že v některých opodstatněných případech by se jim měl vydat majetek, který ani dřive v jejich vlastnictví nebyl, ale jen za účelem sloučení logických celků a vyloučení podílového vlastnictví.(1)
A prečo by mal ktokoľvek, vrátane cirkví, dostať majetok, ktorý im nepatrí?
(2)
Jako mzdu, náhradu, výměnou za jiný majetek, plnění kupní smlouvy, pojistné plnění, odškodnění, výživné... jen namátkou. Těch titulů je mnoho.
(3)
Nepísal si však o náhrade, písal si o vydaní.
(4)
Ano, vydání na základě zákona je další možnost z toho mnoha. Další může být dar, dědictví, výtěžek sbírky - jsem si jist, že když budeš chtít, přijdeš na další...
(5)
Dedičstvo dedicovi patrí. Výťažok patrí organizátorovi zbierky, dar patrí obdarovanému. Ty však píšeš o majetku, ktorý vo vlastníctve cirkvi nikdy nebol.
Na moji větu, která nijak nezpochybňovala předchozí vlastnictví převáděného majetku církvemi, naopak jej potvrzovala
(1), tys reagoval otázkou "
proč by kdokoli měl získat majetek, který (před oním získáním) nevlastnil?"
(2).
Na takto obecnou otázku jsem odpověděl obecně, že je to standardní vlastnost majetku měnit majitele i bez toho, aby ho tento vlastnil v minulosti
(3).
Na tuto zcela obecnou debatu o převodech majetku tys z mého pohledu zcela nesmyslně argumentoval, že jsem já psal o jiném druhu nabytí majetku - vydání.
(4) Protože toto nebylo nijak v rozporu s předchozí tezí o změnách majitelů, reagoval jsem na to (mírně sarkasticky, připouštím a omlouvám se) zařazením vydání mezi legální způsoby nabytí dříve nevlastněného majetku.
(5)A zde přišel z mého pohledu onen myšlenkový looping, kdy tys postavil do protikladu způsoby nabytí majetku dědictvím, darováním, výtěžkem sbírky oproti vydání na základě zákona. Všechny tyto způsoby nabytí jsou podle mě rovnocenné a zákonné, ani v jednom z těchto případů nový nabyvatel nabývaný majetek předtím nevlastnil, pouze u toho posledně jmenovaného případu z neznámého důvodu ty požaduješ předchozí vlastnictví za podmínku. Já ne. Nemá to podle mě logiku ani důvod.
Ono vydání se neděje proto, že ho nezbytně církve před zabavením de iure vlastnily, ale proto, že ho z většiny vlastnily de facto, stát se prohřešil tím, že je zbavil možnosti s ním nakládat, pečovat o něj, využívat jej a mít z něj zisk a zároveň se jím stát do budoucna zbaví smluvní povinnosti cirkve financovat.
Mně se zdá tato dohoda výhodná. Nikoli snad finančním zúčtováním, o tom víme prd já i ty, ale tím, že bude jedna kapitola komunistických hříchů definitivně uzavřena a budeme moci začít s čistým stole. Mně to za to prostě stojí.