Cibulková už zase nemá kozy a Etzler už nemá vlasy. Dohromady tvoří tak exaltovaný herecký pár, že je to příjemné asi 1x za 10 let.
Cibulkovou jsem viděla za posledních deset let asi 5x, takže do roku 2018 má u mě (mne) utrum, pokud si nenajde jiného muže nebo divadlo s velkým souborem, kde nebude nutno se koukat jen na ni.
Zápletka poněkud překvapivá, nicméně nešokující a vypočítaná na efekt, protože Mrkvička, který jí měl dodat smysl a hloubku, byl totálně planý. Možná by nebyl, kdyby hrál s jinými herci. No, asi ani ne. Kdyby tam neseděl, tak by se nic nestalo, na kvalitu hry by to nemělo žádný vliv. Děj byl v podstatě úplně stejný, jako v Trůnu milosrdenství, jen s tím rozdílem, že na konci odejdou oba. Na začátku jsem měla deja-vu, že tuhle už jsem viděla. Sice neviděla, ale jakoby ano. To, co mělo být vyvrcholením se rozplynulo ve řvaní a pobíhání po jevišti. Na ději a zápletce tato hra nestojí.
Cibulková je krásně štíhlá, bez poprsí, ale postavu má fantastickou, vysportovanou...obličej, bohužel, už kráčí doprdele. Ty její grimasy, koulení očima, dělání kroužků rty, řev, pobíhání, schovávání se do trička přetaženého přes halvu, míhání krátkými prsrty...které předvádí v každé současné hře v Ungeltu (dokonce i v kostýmovém Villonovi) patří k drzému dvacetiletému diblíkovi. Ne k uvadající krásce, ta by se už konečně měla přehrát do role mondény, femme fatale, něco jako Švandové nebo Dunaway. S makeupem a upravenými vlasy.
Etzler je mastný, směřuje k Schmitzerovi, ale ještě je pořád málo nechutný. Nevím proč, ale asi z důvodu, aby vedle ní vynikl, přehrává xiftem, řve, sliní, vlní obočím... Uvidíme příště, ve hře s jinou ženou. Etzler ode mne dostane ještě jednu šanci. Na hereckých výkonech tato hra nestojí.
Světlým momentem představení byl herec jménem Vilém Udatný. Byl podobný Sitarovi a byl stejně fpoho. Ale pěknej, vysportovanej, Etzlera zmlátil jednou rukou a v kavárně mi řekl "Nashledanou, hezký večer". Pokoukání.
Ale na této postavě hra nestojí.
Hra nemá přestávku. Což je chyba, protože v Ungeltu je ten bar moc hezký a podstatně méně zahulený, než hlediště, do kterého Cibulková neustále hulila, takže několik lidí, vč. mne (mě) se začalo dusit. Žena v řadě před námi dokonce tak, že druhou polovinu představení seděla s hlavou na kolenou a nesebrala se ani na potlesk. V tom baru je každá židle jiná a skoro každá má mosaznou jmenovku dárce. Je tam vysoký kamenný strop a malé stolečky a zima a žádné dekorace, kromě pár obrázku herců, neměli ani adventní věnec, ani jmelí, ani větvičky s mašličkama a zlatýma opadávajícíma tečkama. Jenom svíčku ve skleněným kelímku. A rozlívají tam červené i bílé Cielo.
Přestávka by to představení možná zachránila.
Nechci vás zrazovat od Cibulkové. Rozhodně ta hra, ani Cibule, nejsou špatné. Minimálně je profesionálně napsaná a profesionálně zahraná. Přehnaná mimika a gestikulace patří na velké jeviště, ne do kroužku 60 osob tvořící směs diváků, herců a pořadatelů. Ale kdo to má rád, tak si to užije.
Já Cibulkovou pro příští leta vynechávám a doporučuju, abyste na ni šli taky jen jednou. Kdybych měla vybrat, tak asi Trůn milosrdenství.