Krása je jasná, o tom všichni víme svoje, i laikové chápou, že muži v bílých podvazcích, otylé celulitidní ženské zadky, bílé obličeje gejš... byly ideálem vkusu své doby a místa a nemají námitek proti kráse.
Docela hezky krásu Eco definoval jako něco, co nechceme vlastnit: "dobré" je to, co chceme mít, vykonat, konat (mít dobré auto, dobré boty, dobře vařit, hezké tapety); "krásné" mít nemůžeme a ani nechceme (ajfelovku, ferrari, zlaté antické sandálky na zlaté 13cm jehličce, dortíček ozdobený třešničkou z Venuše, Monu lisu, strop Sixtinské kaple, okna v Notre Damme), krása je pro všechny a trochu nad/zbytečná.
Ale co ta ošklivost?
Eco tady předhazuje různá díla, která jsou ale podle mne krásným zobrazením ošklivého (jsou tady i texty, nejen grafika), vyvolávající emoce, silné obrazy.
Ošklivý člověk na krásném obraze:
Nebo bestiář, ďáblové - podle mne obrazy plné fantazie, originální, jedinečné.
To je, podle mne, pořád krása. Měla jsem jako děcko pokojíček pro panenky, slepený tátou a dekorovaný mámou, byly v něm stejné tapety, jako jsme měli my v obýváku, některý nábytek, povlečení ze stejné látky...a na stěnách obrazy z vizitek galerií. Nevím, kde to táta vzal, asi to někdo přivezl ze "západu". Na jednom z nich byl ďábel, jen černý obrys na černém pozadí a žhnoucí oči, ale jen ty obroučky kolem panenek. Ten obraz byl tak hrozný, že jsem ho zakrývala v obýváku nábytkem a odvahu se na něj podívat jsem měla jen v přítomnosti třetí osoby a ta ještě musela být můj přítel a nesměla být tma. Podle měřítek této knížky "ošklivost", podle mne úžasný. Škoda, že nemám žádné vodítko, pokojíček je dávno na smetišti dějin a já vůbec nevím, co to bylo...ještě bych se ráda někdy poděsila.
Co je podle mne ošklivost je stokrát, tisíckrát, vyčerpaný námět, už bez duše a nez nápadu, komercionalizovaný a především takový, jehož autor nic neztvárňuje. Nemusí být ani špatně provedený technicky - ale je prázdný. Autor neví, CO ztvárňuje, nevěří tomu, co dělá a dělá to bez motivace sdělení, vyjádření - buď pro prachy (což ale sama o sobě nemusí být špatná motivace), nebo z nudy, nebo proto, že se to tak vždycky dělalo a všichni to dělají: dekupáž, květinové dekorace a adventní věnce, holčičky v růžovém a chlapečci v modrém, česká popmusic, Viewghovy knihy 3. počínaje už dál...
No?
).
