Hovado si dnes vzalo ultra lehké hedvábné šaty, co váží celé asi 5 deka a škubou se i při rychlé chůzi. Normálně v nich nejezdím, dávám si je na vedlejší sedadlo, abych na nich zbytečně v autě neseděla, oblíknu se až v cíli. Takže jsem si nasedla v kombiné, šaty jsem naaranžovala na sedadlo spolujezdce, jakmile jsem se rozjela na dálnici rychle, šaty se zvedly, chytly vítr do plachet, vlály jako ruský prapor a hrozilo, že uletí. Samozřejmě za jízdy nešly odmotat, ani zatsvait - na D8 není za Prahou jediná benzinka, až na 45. km, takže jsem je postupně jednou rukou odmotávala, šetrně (ten materiál...!), aby neodletěly, protože v tom chumlu nebylo vidět konec-začátek, druhou rukou jsem se snažila řídit, jedním okem sledovala provoz, druhým hadr, a ještě jsem si dávala velký pozor, abych šaty, samozřejmě, nepoškodila.
Nakonec se mi podařilo navlíknout si rukáv na pravou ruku, čímž byly zabezpečny šaty před úletem, ale vlály k nebi pořád. Jako řidiči dost čuměli na plachetnici na dálnici.
U benzinky jsem je zapakovala do kufru, čímž jsem si připravila druhou horkou chvilku, když jsem před zraky celého výzkumáku musela vystoupit ve spodničce z auta a jít si pro oděv do kufru.
Dej si sklenku, nevíš co tě čeká venku.