Kabar je samotářské a velmi plaché zvíře. V říji, která nastává uprostřed zimy, spolu samci urputně bojují a dlouhými špičáky si uštědřují někdy až smrtelné rány. V té době silně páchnou pižmem, které v podobě tuhé masti vylučují žlázy ve zvláštním váčku, umístěném poblíž pohlavních orgánů. Tato látka se ve zředěném stavu využívá v tradiční čínské medicíně a k výrobě parfémů, a tak se jednu dobu stal lov kabarů výnosnou záležitostí. Došlo to tak daleko, že na mnoha místech zcela vymizeli. Teprve v posledních letech, kdy se pro pižmo začínají kabaři chovat na farách, se situace lepší.
Zoologickou zvláštností je primitivní jelen kabar pižmový, především pro své zadní nohy, které jsou delší než přední. Chybějící parohy mají samci nahrazeny dlouhými neustále dorůstajícími horními špičáky, které vyčnívají z tlamy a v době říje slouží k vzájemným zápasům. Výměšek zvláštní pižmové žlázy sloužil donedávna jako surovina pro výrobu zvlášť ceněných parfémů. Lovci proto stříleli a chytali do ok podle odhadů na celém asijském kontinentě až 400 000 kabarů ročně. Naštěstí bylo kabaří pižmo již nahrazeno syntetickým produktem a byl i vyřešen způsob jejich chovu v zajetí.
Samec uchopí samici kolem pasu, ta udělá několik kotrmelců, při kterých dojde k vytlačení vajíček, které samec okamžitě oplodní a nahrne je nohama na záda samice, kde se zanoří do houbovité tkáně. Tam prodělávají svůj vývoj v kapsičkovitých komůrkách s víčkem a jako malé žabky je po 77 až 136 dnech opouštějí.
Babirusy jsou kromě nevelkého množství tenkých chlupů téměř holé a jejich kůže má hnědošedou barvu. Samci mají mohutné, až 30 cm dlouhé horní špičáky (kly), které jim prorůstají čenichem a stáčejí se zpět k obličeji. Jsou však křehké a mají mělké kořeny a zatím se nezdá že by měly nějakou funkci.
Babirusa je všežravec. Živí se například ovocem (oblíbené je mango) semeny, ořechy, houbami, anebo také larvami. Občas sežere i mršinu.
Bedliví čtenáři indiánek a románů z Divokého Západu se jistě setkali s tím, že indiáni či trapeři měli na svých šatech ozdoby z dikobraza. Poté přišli do některé ze zoologických zahrad a na ceduli u výběhu těchto zvířat si přečetli, že jsou buď z Afriky či Eurasie. Jak je to tedy s americkými dikobrazy? Existují, žijí na rozdíl od svých příbuzných na stromech a jmenují se urzoni. Nejsou tak úplně dikobrazy v pravém slova smyslu. Pro úplnost ještě odlišnější jsou jejich jihoameričtí příbuzní jménem kuandu. Urzoni žijí převážně v jehličnatých, méně častěji ve smíšených a listnatých lesích od Aljašky po severní Mexiko. Na jaře se tito živočichové živí pupeny a květy, později výhonky, listím a nejrůznějšími plody. V zimě požírají jehličí a oloupávají kůru ze stromů i drobné živočichy. Jediný urzon dovede za týden zničit celý strom. Urzon může vážit až 20 kg. Mezi jeho predátory patří např. puma.
Tigra píše:Proč jsou ty naše kočky takové hovada exotické? Medvěd se furt mlátí s nějakýma kocourama ze sousedství, dokáže zahnat černého tlusťocha i přes sklo, jenomže je strašne bujný a když není nikdo po ruce, tak bije Kluka. Ve skutečnosti to dělá proto, že se těch ostatních koček k smrti bojí. Včera v noci jsem se šla umýt, Méďa se mnou do koupelny jako obvykle, nechala jsem pootevřené dveře. Méďa se mi ochomýtal kolem nohou, stála jsem u umyvadla... Najednou ssssss, a smyk kolem mě, jako když tam skočí kobra, zařvala jsem, kočka taky, druhá kočka taky...ten blbý kocour se podíval tou škvírou na chodbu, tam stál druhý kocour, Méďa se vyděsil, že to je nějaký noční nepřítel, vlítnul za mě, já jsem se ho lekla a jak jsem zařvala, tak se lekl i ten kocour za dvěřma a mrsknul sebou do kouta, přičemž praštil do dveří, což Méďu vyděsilo podruhé, vtiskl se za koš s prádlem a odtud mu koukaly jenom bulvy. Trojitý odpíchnutý infarkt! Musela jsem vyhrabat kluka a přinést ho Méďovi ukázat, že to je úplně neškodné, známé, naše vlastní hovado. Koukal na něj, jako by ho viděl poprvé, mě taky.
Ivan-1 píše:Tigra píše:Proč jsou ty naše kočky takové hovada exotické? Medvěd se furt mlátí s nějakýma kocourama ze sousedství, dokáže zahnat černého tlusťocha i přes sklo, jenomže je strašne bujný a když není nikdo po ruce, tak bije Kluka. Ve skutečnosti to dělá proto, že se těch ostatních koček k smrti bojí. Včera v noci jsem se šla umýt, Méďa se mnou do koupelny jako obvykle, nechala jsem pootevřené dveře. Méďa se mi ochomýtal kolem nohou, stála jsem u umyvadla... Najednou ssssss, a smyk kolem mě, jako když tam skočí kobra, zařvala jsem, kočka taky, druhá kočka taky...ten blbý kocour se podíval tou škvírou na chodbu, tam stál druhý kocour, Méďa se vyděsil, že to je nějaký noční nepřítel, vlítnul za mě, já jsem se ho lekla a jak jsem zařvala, tak se lekl i ten kocour za dvěřma a mrsknul sebou do kouta, přičemž praštil do dveří, což Méďu vyděsilo podruhé, vtiskl se za koš s prádlem a odtud mu koukaly jenom bulvy. Trojitý odpíchnutý infarkt! Musela jsem vyhrabat kluka a přinést ho Méďovi ukázat, že to je úplně neškodné, známé, naše vlastní hovado. Koukal na něj, jako by ho viděl poprvé, mě taky.
Zober ho na očné, potrebuje dioptrie.
Uživatelé procházející toto fórum: Majestic-12 [Bot], Seznam [Bot] a 191 návštěvníků