Milý deníčku, tak jsme dneska v noci vyměnili Ameriku za Gruzii.
Večer jsme načali cestou do naší (dříve) oblíbené kavárny s americkým majitelem. Bývala tam moc příjemná obsluha v podobě dvou českých „chicks“, jak je pan majitel nazýval když se ptal, zda jsme spokojeni. A že jsme byli.
Včera ne.
Obsluhovala tam jeho krajanka, obdařená takovou tou prací čelistních svalů zpracovávájích žvýkačku, co mívají v (blbých) filmech zásadně teenageři, aby byli cool. Což o to. Což o to, že nemluvila česky, my jsme anglicky mluvili, ale moc platné to nebylo. Objednali jsme si dvě normální coly, dostali jednu lehkou a ještě jsme evidetně měli být rádi, že nám vůbec něco donesla.
A z nějakých záhadných důvodů tam celý večer promítali tohle. Ne Casablancu, jen tenhle záběr ...
Tak jsme se rozhodli, že tady už kavárensky bydlet nebudeme a šli jsme hledat jiné přechodné bydliště. Abychom zakotvili v gruzínské kavárně plné zajímavých věcí.
Pohled k výšinám stropu
Příště vám tam vyfotím boršč
A to je