Tak jsem si nakonec vzpomněla, kam ho Němec zavřel, a byli jsme venku. Je to pro něj tak vzrušující, úplně se chvěl, pochcal si tůjku a třešeň, pak přišel Kluk a já jsem málem přišla o zdravou ruku. Ale zahnal ho pohledem, ten pelášil! Chtěla jsem mu ukázat sousedova zlého psa, ale on už si na nás zvykl, tak nechtěl zaštěkat - musím ho nějak rozzuřit, až nebude soused doma.
Uklidila jsem chromou rukou loňskou řeřichu a zjistila, že mi lezou tulipány ny záhonku.
Pak jsem Mydlinu šoupla dovnitř a jesště jsem šla nasbírat semena pro Fridku - když jsem se vrátila, strašlivě nasraný Myšák lítal po baráku, nadával a tahal za sebou na konci vodítka jako dřevěného panáčka s bubínkem zakousnutého Veverku, kterému se to náramně líbilo. Ještě když jsem je rozpojila, tak to Veverka hned nepostřehl a hodnou chvíli visel na vodítku a asi mu jen bylo divné, že se přestala míhat krajina za okny.
Je trošičku momentálně zavostalej.
Teď se Myšák rozhodl, že odchází, jenže dveře si hlídá umanutý Méďa, takže se schyluje k další rvačce. Kluk je za dveřma zvenku, kde je Pandička? Asi krade Myšákovy dietní granule.
Nebylo by lepší pořídit si děcko?
Dej si sklenku, nevíš co tě čeká venku.