Zásobárna:
Jakmile se Šétovi narodil syn Enóš, TEHDY SE ZAČALO VZÝVAT JMÉNO HOSPODINOVO. To znamená, že nastal okamžik pokání, obrácení části potomků Adamových po vyhnání Adama a Evy z Ráje. Těm, kteří se kajícně obrátili k Bohu (-přestali se v srdci na Boha za vyhnání z Ráje hněvat a uznali, že Bůh je dobrý - že je LÁSKA a že jednal s lidmi spravedlivě, správně) se začalo říkat synové Boží a těm, kteří se kajícně neobrátili zůstalo jméno synové lidští. Bylo zodpovědné, aby si synové Božští nebrali za manželky dcery nekajících (svévolných, pyšných) synů lidských. Tito lidští synové byli potomky nekajícího se bratrovraha Kaina. Brali si i více žen než jednu, vraždili, Bohu se nestyděli rouhat (podobně jako nekající lotr na kříži vedle Krista) a nevážili si Božího milosrdenství - toho, že Bůh jejich praotce Kaina hned po bratrovraždě nepotrestal smrtí. Byli ve zlu zatvrzelí (tzn. žili pravděpodobně v neodpustitelném hříchu rouhání Duchu svatému). Synové Božští se jim měli proto vyhýbat a nebrat si ani jejich dcery zvyklé na zlo. Uvedena je CHLUBIVÁ, drzá a lživá řeč syna lidského - vražedníka jménem Lámech. Bůh totiž neslíbil, že bude Lámecha chránit před mstiteli. Viz Genesis, 4. kapitola, následující verše:
19 Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Sila.
20 Áda porodila Jábala, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve stanu a u stáda.
21 Jeho bratr se jmenoval Júbal; ten se stal praotcem všech hrajících na citaru a flétnu.
22 Také Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo. Sestrou Túbal-kainovou byla Naama.
23 Tu řekl Lámech svým ženám: "Ádo a Silo, poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči: ZABIL JSEM muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu.
24 Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát."
Gen 28, 17-19 (zde je Brána nebeská),
Genesis 32, 2-3 (opíši celé) : Když Jákob šel svojí cestou, potkali se s ním Boží andělé. Když je Jakub uviděl, řekl: To je Boží tábor. A dal tomu místu název Machanajim (to je dva tábory).
(i když koncovka -im také znamená množné číslo, tedy případně ´tábory´).
Genesis 14,18 (Melchisedech ,,,,byl knězem nejvyššího Boha). Ale Abrahám byl vyznavačem Hospodina, také nejvyššího Boha. Tedy Nejvyšší Bůh měl svého kněze (nejméně jednoho) v Sálemu. Co my o tom víme ?: jen to, že se oba setkali v mírovém vztahu (to bylo vzácné v těch bojovných dobách). A dále je tu svědectví, že Abrahám ctil Hospodina jako nejvyššího: Gen 14, 22 : (zdvíhám ruku k Hospodinu, Nejvyššímu Bohu, Tvůrci nebe i země).
Abrahám byl tedy samostatný ctitel Nejvyššího a my o Melchisedechovi moc nevíme, ani jakou měli svatyni, kněze, zvyky atd.
Dej si sklenku, nevíš co tě čeká venku.