ASPENDOSPověst: král měl krásnou dceru a spoustu nápadníků. Protože byl estét a král, vymyslel si podmínku pro získání její ruky: princeznu a půl království za ženu dostane ten, kdo postaví nejkrásnější a pro město nejprospěšnější stavbu. Vítězem se zdál být mladík, který postavil akvadukt - stavbu tak potřebnou pro město mezi horami a mořem, sužované suchem. Krále ale zaujal amfiteátr - nevídaná stavba. Vystoupil na její vrchol a slyšel, co si povídají lidé dole. Amfiteátr se mu moc moc zalíbil a stavitele vyhlásil druhým vítězem. Ale co s princeznou? Majetek rozčtvrtit, princeznu rozpůlit!
Staviteli amfiteátru se ale princezny zželelo, vzdal se jí a na památku si ji alespoň zpodobnil na vrcholu portálu amfiteátru.
Amfiteátr v Aspendosu je zajímavý tím, že je "asi" nejzachovalejší v Turecku. No....skoro jako každý.
Ale jeden primát má, a to že je plně funkční. Každé léto se zde koná festival operního zpěvu, několik dalších festivalů pro turisty a taky, jak jinak, světelná show s klasickou hudbou, v sezóně každý večer, i po dobu ramadánu.
Sedm tisíc sedadel, 96 metrů výška.
Prý když něco zašeptáte dole, tak je to slyšet až nahoře. Což je možná pravda, ale nám se to nepodařilo úplně ověřit, protože italský zájezd dole tak řval, že bylo slyšet jen je. Ale dokonale!
Zachovalá výzdoba. Nejde úplně poznat, co je na svém místě odjakživa a co je dostavěné, Turci mají zvyk pro své německé turisty udělat první poslední, a když si přejí postavit historický amfiteátr - tak ho postaví. Každopádně ornamenty asi původní a jsou krásné, detailně vypracované a zřetelné. Princezna tam nebyla.
Tady vpravo je zřetelně vidět dostavěné dva oblouky v koruně amfiteátru. No, popravdě řečeno, aspoň to vypadá bezpečně, na rozdíl od těch zavěšených balkonků.
Takhle o samotě to sloupořadí vypadá dost ponuře.
Zvlášť, když si před tím prohlížíte legendy s arabskými tajemstvími - to je samý zahalený musulman za bílým sloupem...ještě že tam dole ti Talijáni vyváděli. I když....v každém dobrém hororu zmizí člověk z místa, které je obklopeno lidmi, tak nevím. Příště už tam nejdu.
Tohle je stezka odvahy - opuštěné věže v rozích amfiteátru. Nikdo tam nešel, tak my jo. Do pekla s Talošema!
Ale nahoru se nedalo, schodiště bylo zřícené; přitom tam musel být krásný výhled na akvadukt, který vedl z protějšího kopce přes údolní rovinu, do města nad amfiteátrem.
Dej si sklenku, nevíš co tě čeká venku.