ALARA
Kousek od SIDE je místo, kam se lidi vozí za nákupy a obědem - Alara karavanserail. Je tam outlet a restaurace. Kdo nechtěl na oběd za 10€ a nakupovat (Němci šli všichni s vyjímkou těch, co měli za manželky cizinky), mohl hodinku postávat u autobusu a odrážet otravné děti nabízející mátový čaj ze špinavých skleniček za euro. Když jste čaj nechtěli, chtěli aspoň to euro.
My jsme nechtěli ani čaj, ani přijít o euro, tak jsme se vydali k mírně vzdálenému strmému kopci, že se podíváme zespodu na ten hrad na něm.
Pod kopcem jsme potkali dědka ve fezu, prej že jestli chceme nahoru. "Beze mne tam nevylezete." Nechceme (pudem sami, neotravuj). Za 10 minut se dědek zeptal znova - nepostoupili jsme ani o 30 metrů. Prej za 20 minut a 10 euro. Tak jo. Bez dedka tam asi nevylezeme.
Dědek nás protáhl vodovodním potrubím.
Kozí stezkou po kolmé skalní stěně.
Tohle bylo už luxusní, chodníček.
Totalne vyrizeni jsme se vydrapali nahoru a padli k zemi. Dedek si v nejhorsich usecich natahl sešlapane polobotky na hole paty a nahore sundal fez. Nahore byla zricena vez tureckych lazni, nijak zvlast zajimava - zajimave bylo, ze az nahoru vytahli tu vodu a my jsme sem prilezli vlastne...kanalem.
Korva! Tam to ale vypadalo!!!
Ta voda byla opravdu takto tyrkysova, kdovi, co je to za chemii.
No a svrchu jsme hezky videli, jak se na parkovisti Nemci, napapani falafelu, nakladaji zpatky do autobusu. Teda oni "pobihali" - oni nas totiz hledali, i na dne ricky...uz byl cas. Dedek kecal. Nahoru bysme bez nej nedostali, ale 2O minut to netrvalo, spis hodinku. Dolu to pry bude rychlejsi - bylo. Za cenu, ze jsem sjela asi kilometr skaly po prdeli. Doslova, ne obrazne. Jesteze tam nebyly trny. Udýchaní jsme doběhli na parkoviste....
Naši němečtí soudruzi nás zatím v autokaru bez moznosti odvolani odsoudili jako nepolehlivé euroasiaty, Češi, co od nich cekat, ze? Do konce dovolene jsme byli vyvrheli spolecnosti a pokud se na nas obraceli ve spolecenskych nutnostech (jako nepr. u stedrovecerni vecere), tak nam kladli dotazy typu "A splachovací záchody - máte u vás, nicht wahr?" Vzhledem k tomu, že to byli samí zjevní ossis a naše přítomnost jejich společnost pozvedala až kamsi ke společneské smetánce, chtěli jsme německé lůze velkoryse poskytnout pocit ubermenschství, aby meli hezkou dovolenou (to ani netušili, že my jsme za to platili asi 30% jejich ceny), tak jsme jim přikyvovali a ještě nádavkem dodávali: "Máme, ale prdel si utíráme Frankfurter Allgemeine Zeitung." Byli k nám shovívaví.
Dej si sklenku, nevíš co tě čeká venku.