V mé dosti úzké předsíni jsem chtěla na zeď, kterou občas odřu třeba taškou, když se probojovávám ven, nalepit zrcadlové obkládačky z IKEA - jakože vydrží více než malba a ještě opticky prostor rozšíří a budu moci pohledem zkontrolovat, jak vypadám při odchodu mezi lidi...
Kdyby vás to zajímalo, ty lepíky, co tam IKEA dává, můžou držet tam maximálně na nějaké desce z lamina, na zdi ne. Ani když se příslušný útvar na zdi zbaví letitých vrstev malby (připadala jsem si jako Cimrmanolog - zvláště mne zaujala vrstva barvy v odstínu "petrolejová", ovšem nápisy tam nebyly), nepomůže to. Takže jsem lepící obkládačky vzdala a opět došla do IKEA - zakoupena sada zrcadel, co se na zeď upevní pomocí umělohmotných udělátek ke zdi přišroubovaných. A ztroskotala jsem na tom, že do zdi neumím vytvořit použitelnou díru - prostě vrtačku neudržím tak rovně, aby nevznikl kráter s ožižlanými kraji k pozdějšímu umístění kmoždinky nepoužitelný... Boj s vrtačkou jsem vzdala, překousla hrdost a zítra či pozítří vyměním upevnění zrcadel za večeři. Kašlu na emancipaci, vařit mi jde lépe!